Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Jak se učí na učitele

Středa v 13:25 | Maglaiz |  Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé
Ačkoliv je již tato fáze za mnou, až nyní jsem si uvědomila, že jsem ti, milý čtenáři, ani moc o tom celém navazujícím magisterském studiu učitelství pro střední školy neřekla. Nejspíše bych to měla napravit, jelikož pak by celá tato rubrika pozbývala smyslu, zvláště když v příštím roce se na tebe povalí nová dávka informací o doktorském studiu.
 

Mnichov ne, Tibet ano?

19. října 2016 v 16:33 | Maglaiz |  Adresováno
Drahý pane Werichu,
jsem si předem vědoma toho, že jste žil v jiné době a věřil v myšlenky, které se ukázaly jako nefungující až utopické, přesto se Vaše smýšlení v principu shoduje s mým. I když se s idealismem neustále peru, jsem hrdá na to, že věřím takovým věcem jako je demokracie, spravedlnost, přátelství, pravda a podobně. Jak se mi žije s tím, že realita tyto pojmy, rozumějme lidé tyto pojmy neznají a neuznávají? A jak se žilo Vám? Zažil jste obě světové války (ovšem tu první jste si nemohl moc pamatovat), události okolo 28. října 1918, roky prosperity i velkou hospodářskou krizi a tzv. Mnichovskou zradu roku 1938, byl jste při únorových událostech roku 1948 a promluvil jste i v srpnu 1968.

Znáte velké události našich dějin, zažil jste zrady, zažil jste okupaci. Před nepřítelem jste se tehdy odebral do Ameriky, ale přítel (SSSR) Vás zastihl doma v bačkorách, nebo v rybářském kloboučku, jak jste tahal z řeky čudlu, a mířil na Vás totožnou zbraní jako jeho otec či děd, když naši zemi osvobozovali onoho památného května pětačtyřicet. Jak Vám bylo? Dozajista jste volal po nápravě a mrzelo Vás, že okolní sousedé i ti vzdálení neučinili nic pro záchranu Vaší země. Ne, všichni nemlčeli, pár slovíček bylo ztraceno, žel ztraceno. Kdyby jich bylo více, možná by mohlo být všechno jinak, ale slova se říkají a voda teče.

Jak je to dnes? My Češi, jak jste si už dozajista sám ráčil povšimnout, jsme velice prazvláštní druh člověka. Na jednu stranu se i dnes dovoláváme nápravy a omluvy za Mnichov 38, potažmo březen 39, i za onen srpen 68, ale sami jsme ochotni nechat druhé se utopit. Ano, Tibet. Vždyť to bylo podobné jako v onom srpnu 68, ačkoliv váhám... možná, možná že to spíše bylo jako v tom 38. či spíše 39. Naši předkové ví, jaké to bylo pocítit zradu sousedů, snad téměř každé dítě je masírováno svým učitelem dějepisu v tomto ohledu, přesto jsme ochotni provést tutéž nespravedlnost, jaké se na nás dopustili druzí. MY NEJSME JAKO ONI. Vážně?

S veškerou úctou
Maglaiz

Spěšný telegram ze dne 22. 10. 2016:

Jsem zdesena STOP I dnes nekteri radi za srpen 68 STOP Zabit zakazano STOP Sterilizace legalni STOP

Pevná linka

19. září 2016 v 19:53 | Maglaiz |  Úvahy o životě housenky
Všichni jsme jenom lidi, a tak se i Maglaiz občas stává, že se spustí a začne sledovat seriál, o němž by nikdo neřekl, že by byl sledovatelný či dokonce, že by si na něm smlsl Maglaizíček. Inu, zázraky se dějí, milý čtenáři.
Jsem po úspěšně zvládnutých státnicích z češtiny, o nichž ale nechci mluvit, byť by bylo pro tento článek dobré, kdyby následoval až po vylíčení hrůz státnicových. Ještě na to nemám tak dobrý žaludek - chudák se s tím vším ještě nesrovnal. Kromě toho se na něj už zase řítí přijímačky na dochtora tuto středu o desáté dopolední. Abych ti však neutekla, drahý čtenáři. Vše je vyřízeno ke spokojenosti všech a nastalo to období prázdna, kdy člověk nechce vidět ani psací potřeby natož knihu s písmenkama menšíma jak 20. Co mu tedy zbývá, aby zaplnil čas, venku úspěšně leje jako z konve a on už měsíc skřehotá jako Křemílek, neb se mu něco usadilo na hlasivkách? Áno, vrhne se na internet a hledá film či seriál.

Kam dál

Reklama