Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Duben 2010

JSI

15. dubna 2010 v 19:56 | maglaiz |  Záchvěv optimismu
Jsi má duha
Jsi můj důvod
Jsi má vzpruha
Andělský původ
Jsi slunce zářící
Jsi voda průzračná
Jsi zlo mařící
tvá moc je zázračná
Otevíráš skryté světy
Křídla daruješ člověku
Dáš do úst krásné věty
Jsi s námi od věků

Schválně kdo je to, čtenáři?

Ekologická

15. dubna 2010 v 19:52 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Někdy je mi skutečně smutno z toho, jak to u nás na světě funguje. Peníze vládnou všemu a velkou manýrou posledních let se stal beton, železo a sklo. Věci tak neskutečně chladné. Bývá mi až zima, když se koukám na nějaké obří prosklené obchodní středisko.

Pohled z okna tíží jako kámen
Tolik špíny, betonu bez květů
Nad Zemí říct už jen Amen
A odebrat se do jiných světů

Do světů bez lidstva
S neposkvrněnou florou
kde nelze páchat zvěrstva
s betonem a kovovou rourou


A jakou cestu vidíš Ty, čtenáři? Máme ještě šanci Zemi uklidit a dát prostor floře a fauně?

Útočná

15. dubna 2010 v 19:49 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Mohlo by se zdát, že snad nemám v lásce křesťany. Nikoliv. S mnohými mám velice dobré vztahy, avšak setkala jsem se i s typem křesťana, jemuž je věnována tato báseň. Tak trochu jezuita, hlavně kazatel vody a piják vína. S tím však nemohu nic dělat, jen poukázat na nesprávnost.

Přikována k židli
Poslouchám jak mluví
Rozum tam už nesídlí
Slyš jak hovoří pokrytectví:

Jsem křesťan, silný věřící!
Všem hází klacky pod nohy
Výhody z toho mu plynoucí
vkládá do svatozáře nad rohy

To jest ten ideál?
To jest ten vzor,
jenž nám Ježíš z Nazareta dal?
To jest rek, co utíká za obzor!


Zdálo se mi

15. dubna 2010 v 19:43 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Zdálo se mi, zdálo
že ležím na pláni
Spánku mám málo
a srdce na dlani

Zdálo se mi, zdálo
že létám v oblacích
Slunce jemně hřálo
a neklid na spáncích

Zdálo se mi, zdálo
Byl to pouhý sen?
Zdálo se mi, zdálo
nastal bílý den

Nastal bílý den
bílý jak padlý sníh
a zmizel mi můj sen
a s ním i můj smích

Zoufalství

15. dubna 2010 v 19:31 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Po obloze plují mraky
Jako bárky po moři
Upírám na ni zraky
Než mne lidé umoří
Srdce a mysl zžírá
otázek mnoho
Nadšení mé skomírá
Nazbavím se toho!
Lidé ubíjí talent můj
v zajetí předsudků
Místo aby si zametli práh svůj
ústa plná úsudků



The Crow

15. dubna 2010 v 14:26 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
K napsání této básně mě inspirovala píseň Burn hudební skupiny The Cure. Musím se přiznat, že nenarazit na tuto píseň brouzdáním po TyTroubě, nenalezla bych film Vrána. Ačkoliv jsem již dávno pradávno čítala o kultovním filmu, při němž došlo i k záhadnému úmrtí, dokonce jsem i znala komixovou předlohu a její mysticismus, přesto až hudba mne donutila si onen film pustit.