Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Červenec 2010

Jak chytit múzu?

26. července 2010 v 23:02 | maglaiz |  Prozaičně poetické
Jednoho večera chytla mne příšera. Příšera hrozná zvaná nuda, šeredná a olezlá. Prý, že dlouho jsem s ní nebyla, tak aby zase chvíli pobyla. Copak já však stála o její návštěvu? Uplácela jsem ji čokoládovou knihou, nabízela pavučinu ke hraní, však ona jako ze spaní křičela, že chce jen mne ku hraní. Co jsem mohla dělat? Tak tedy jsem si sedla zpátky do svého rudého křesla, ponořila se do něj, zavřela oči a ani nehlesla. Nuda na mne skřehotá, že jí bylo smutno. Smutno po společných večerech, kdy zněla jen hudba a my dvě seděly mlčky ani nedutaje. Prý to byla idylka. Však začala ji lákat má postýlka. Že po té dlouhé době, kdy cítila se jak v hrobě, jí zas to sladké nic nedělání strašně zmohlo. Já nic nenamítala, aspoň bude klid.
rose
Má mysl se vlnila v rytmu hudby keltské. Celé tělo zpívalo zabořeno v křesle. Tu však na mou hlavu ťuk, ťuk, ťuk. Zakabonila jsem se, že proč mě z říše fantazie budí tenhle hluk. Ozval se milý, jemný hlásek plaše, zda může dál. Já pobídla jej: "Jen vstup nezvaný hoste a ukaž svou tvář."
Líbeznější tvářičku mé oči neviděly! Ladné pohyby, vosí pas, malátná ručka, jemný vlas a oči plaché laňky. Vlídný, nádherný úsměv z mého čela zahnal chmury. Z mé hlavy zmizely noční můry. To Múza vstoupila, o mne Nudu oloupila. S Múzou nyní jedna ruka jsme. Ona dodává ladnost, jemnost a vytříbenost slovům a já je skládám do vět, pak veršů, potom slok a báseň je na světě. Autorem nejsem pouze já, ale s Múzou jsme pár.
Když sedět budeš tiše, ohrožován Nudou zrádnou, tak poslouchej, zda neuslyšíš někde výše hlas andělský z dálky přiletět. Seď klidně ani nedutej, to Múza navštívila tě. Až otevřeš jí vrátka do fantazie své, rychle na petlici zavři je, ať Múza chvíli pobyde. Zůstane ráda, to víš, nechce býti sama.

zdroj obrázku: http://judytha.blog.cz/

Kdybych byla zvířetem?

21. července 2010 v 14:57 | maglaiz |  Úvahy o životě housenky
Kdybych měla to štěstí a stala se zvířetem, byla bych nějakou šelmou. Asi vlkem.
Proč? Jednoduchá odpověď: pro tu svobodu!

Žila bych si tak, jak bych chtěla. Když bych chtěla jíst, jedla bych. Když bych si chtěla hrát, hrála bych si. Byla bych ve smečce, kde si jsou navzájem oporou. Jistě je tam alfa samec a samice, ale také bych mohla být samotářem. Byla by tu ta volnost. Ta svoboda. Nesnáším omezení a sama nechci omezovat.
Nechat nohy, aby mě donesly kamkoliv. Jít bez nějakého pevně daného cíle. Toulat se nádhernou krajinou. Občas se s nějakým vlkem poprat o kus žvance. Zavýt si hezky na měsíc. Za svitu luny kráčet zasněženou krajinou jako lupič. Nepotkat ani živáčka. Celkově mít život bez lidí. To by bylo báječné. Když tě někdo ze smečky štve, tak odejdeš. Utečeš daleko, co nejdál. Někam pryč, někam do pustiny. Sama. Nejsi ničím uvázána k tomu druhému. Prostě zmizíš, když chceš a zas se pak objevíš. Sakra! Proč to nejde udělat v lidské kůži, aniž by o tobě mluvili jako o hajzlovi?!

Kdybych si mohla vybrat, co bych byla v příštím životě, tak bych chtěla být vlkem.

Člověk je stále vázán společností a i kdyby se chtěl naprosto odloučit od ní, tak mu to stejně nedovolí aspoň po stránce finanční. Jistě, společnost je pro člověka prospěšná, ale tahle společnost už je spíše škodlivá. Každodenní srážky s blbci psychickému zdraví podrážejí nohy. A co potom, až bude psyché nemocná? Tělo si samo moc dlouho neporadí.

Psáno brkem

6. července 2010 v 20:58 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Psáno brkem a vášní velikou
Duše zmítána emocemi silnými
Cestu ušla jsem dalekou
Vítejte mě mezi dospělými

Rimbaudův koráb plul se mnou
I havran Poeův zpíval mi
Wildovo strašidlo chodilo tmou
A Baudelaire spílal mi

Má pouť jest zde zapsána
A city mé vylíčeny spěšně
Malíř maloval, aby zacelila se rána
Možná Vám to přijde směšné

Nejlépe se směje poslední
A tím bude má maličkost
Zůstávejte klidně chladní
Z Vás nezbyde ani kost

Spasení upírovo

6. července 2010 v 20:48 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Močály poutník se brodí
Luna jej temným ránem provází
V slzách se nový den rodí
Tep jeho srdci schází

Vzpomíná na noc minulou
Vládnoucí kouzlem tajemným
Kdy schovával tvář svou
Před přízrakem krutým

Nemrtvý smíchy se ohýbající
Nad tělem bez života
Vždyť to poutník na zemi spící!
Nyní pocítí, co je to samota

Ze dvou skrvn krev kape
Poslední živý den, živá noc
Upír se po hrdle sápe
Již temnota má nad ním moc

První paprsky kůži pálí
Blíží se konec, on to ví
Nohy ještě noc halí
Odevzdaně v paprscích stojí

Tak mlád a dvakrát mrtev již
Toť mnoho na mladou duši
Proč ale nevyhledal skrýš?
Nyní již na bránu nebeskou buší

Podzim

6. července 2010 v 20:36 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Na okno kapku po kapce
Stékají slzy sladké
To podzim pláče trpce
Nad skonem doby krátké

Zralý věk se do zlata halí
Již nezbývá mu čas
Za chvíli se ujme vlády Kálí
A vezme život zas

Smutný šum listí
Předem oplakává
Člověk brzy zjistí
Nad čím Země lkává

Západ

6. července 2010 v 20:31 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Slunce sklání svoji tvář
Končí jeho vláda
Zavři konečně ten snář
A polož na zem svá záda
Za chvíli bude magie čas
Luna výjde a hvězdy s ní
V zajetí prastarých rituálů zas
Bůh se nad naším světem zasní
Pod křídly temné noci
S Bafometem na oltáři
Pronikneme do tajů magické moci
Oči planou pekelnou září
Zlo v životech pomalu maří
To dobré v lidské duši
Démoni se z nudy páří
A na člověka berou kuši

Hra

6. července 2010 v 20:12 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Noc, žena v černém šatu
Ďáběl radující se z matu
Hrál šachy o žebrákovu duši
Poraženého výsledek zasmuší

Ďábelský smích uši trhá
Satanáš již se po duši vrhá
Však zastaví jej s kosou dáma
Že výhra nebyla předem dána

Žebrák kostře vděčně ruce zulíbá
Žena se k němu ohýbá
"Prvně zemřít musí, pak si jeho duši vem!"
Pravila, pak kosou máchla tam a sem

Život přetnut stříbrnou kosou
Mrtvé tělo umyto rosou
Již se zas po duši čert sápe
Jenže marně tmou pařáty tápe

Duše již v podsvětí si žije
Je v teple, jí si a pije
Po krutém životě ráj nadchází
Satan žadonit o duši k bráně přichází