Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Květen 2011

Výsměšná

28. května 2011 v 19:24 | maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Je tomu asi rok, co v televizi byl jeden den, kdy dávali pouze filmy z let komunistického režimu, to mne dovedlo k nápadu napsat tuto šílenost. Proč ji uveřejňuji až nyní? Protože jsem to našla při včerejším úklidu šuplete. Nebohý kus papírku s touto veršovačkou se krčil na dně a ani nedutal. Podezřívám složku s papíry do školy, že mu ubližovala.

Haiku: Sedím

28. května 2011 v 19:08 | maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Tak jsem se prohrabávala písemkama, které se mi nashromáždily za ty čtyři roky a objevila jsem jednu písemku, kde jsme měli za úkol napsat haiku. Je naprosto obyčejné, vycucané z prstu během asi 30 sekund, kdy asi 20 sekund mi trvalo jej napsat na papír. Doufám, že se vám bude aspoň trošičku líbit. Je tu spíše na oživení a hlavně kvůli tomu, že jsem takový menší maniak do dálného východu.

Poslední záchvěvy

28. května 2011 v 18:26 | maglaiz |  Z ústavu v Cáklově nad Cvokhausovem
Pokud jsem zde v poslední době napsala něco v tom smyslu, že naše třída byla skvělá a bude se mi po ní stýskat, pak zpětně prohlašuji, že jsem v té chvíli měla zatmění mysli.

Prsten

22. května 2011 v 19:56 | maglaiz |  Školní záznamy depresivních nálad
Jak jsem již dříve naznačila, blíží se konec sbírky Školní zápisky depresivních nálad. Je to tak trochu smutné loučení, ale je třeba se posunout dále. Dnes Vám představím předposlení báseň z této sbírky psanou o svaťáku.

Horor jménem maturita se nekonal

20. května 2011 v 22:49 | maglaiz |  Z ústavu v Cáklově nad Cvokhausovem
Maturita. Pod tímto pojmem se těm, kteří jí ještě neprošli, vybaví krutí profesoři na jedné straně a bezbranní studenti se slzami na krajíčku na straně druhé. Klání je dlouhé a nelítostné. Kusy rozervaných studentských duší létají z oken a dveří učeben, kde se odehrává bitva mezi mocnými a slabými. Hororové výjevy děsí všechny žáčky a studenty. Bolestný řev nutí zacpávat si uši, pak najednou ticho. Nesnesitelné ticho, které proříznou dvě slova "Nevíš nic," a za nimi následuje ortel smrti "Předem blahopřeji k úspěšnému složení maturitních zkoušek v září." Oh jak kruté! Jak hnusné! Jak podlé a nespravedlivé!

Tobě mohu lhát

4. května 2011 v 23:05 | maglaiz |  Šustění
Drahý,
je to tak dávno. Velmi dávno, co jsem Ti takto psala dopis. Dopis, který nikdy nedošel a nedojde. Pomalu se mi z hloubi paměti rýsují ty řádky. Byly naivní, to přiznávám. Myslet si, že jsi ten ideální, že jsi vše, pro co žít. V té době jsme si to tvrdili. Nebo lhali? V mém případě to byla pravda. Mé srdce žhnulo, spaloval jej žár nejkrutější ale i nejkrásnější. Nelituji těch probrečených nocí, kdy se z mého polštáře stával rybník. Bylo to hoře, které jsem chtěla zažít. Umíral jsem touhou cítit lásku, mít lásku se vším, co k tomu patří.