Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Červen 2011

Milý Hastingsi,

22. června 2011 v 15:47 | maglaiz |  Šustění
strávit dovolenou v zapadlé vesničce byl ten nejhloupější nápad, jaký Vám přišel na mysl. Nikde jsem nezažil tak dlouhé chvíle jako zde.

Poslední zápis

21. června 2011 v 16:10 | maglaiz |  Z ústavu v Cáklově nad Cvokhausovem
Poslední zápis. Zní to divně, ale pravdivě. Ostatně ono všechno musí být jednou i naposled, aby mohlo být zase něco poprvé. Představte si, že byste prožívali pořád bez ustání to samé každý den - nechutný stereotyp. Příšerná představa! Nikdy nezažít něco nového. Většinou se těším na konec věci, protože vím, že za ní následuje něco nového, neprobádaného, a je mi jedno, jestli je to dobré nebo zlé. Lidi ze třídy Černého Trička mne naučili (a ani o tom nevěděli), že vše zlé je pro něco dobré.

Kdyby

21. června 2011 v 9:00 | maglaiz |  Úvahy o životě housenky
Kdyby. Všimli jste si někdy, kolikrát v životě jste tohle slůvko použili? Já osobně nesčetněkrát, protože ráda uvažuji před určitým krokem o jeho následcích. Baví mě si představovat různé varianty, ovšem netvrdím, že se vždy rozhodnu pro tu správnou variantu, spíše naopak. Většinou se i po zvažování různých cest vrátím k té první, která mne napadla ještě před celým procesem. (Tak trochu mi to připomíná slova doktora z knihy Z. Jirotka Saturnin: "Člověk vyzkouší všechny varianty, aby nakonec se vrátil k té první.") Ale zpět ke slovíčku KDYBY.

Luna září v noci jasné

19. června 2011 v 21:57 | maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Tak jsem opět zde se svým pravidelným občasníkem. Tentokrát vám přináším pohled na klenbu nebeskou za noci. Bohužel vám nemohu poskytnout fotky ze zatmění měsíce, jelikož jsem nemohla měsíc vidět. Nejen že bylo v devět večer ještě vidno, ale k tomu ještě si stříbrný kotouč zahrál na šprýmaře a schovával se za kopcem. Není to od něj víc než nezdvořilé? Proto tedy přináším jakousi náhradu. Plus k tomu nově i pár veršů.

Čápi na dlani

16. června 2011 v 9:00 | maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Prohrabávala jsem se nově přízenými fotografiemi a když mé oko spočinulo na fotkách s čápi, tak mi najednou hlavou problesklo pár veršíčků. Jen tak. Z ničeho nic. A spolu s nimi přišel do mé hlavy nápad, sice to není žádná horká novinka, ale líbí se mi ten nápad, že bych fotky do této rubriky vždy vybírala tématicky a k tomu přidala pár veršů, které mi vytanou na mysl při prohlížení oněch fotek. A tu je nejspíš první z nich:

Když slunce jde spát

14. června 2011 v 17:09 | maglaiz |  Záchvěv optimismu
Když den krásný
má na kahánku
a slunce jasné
ukládá se k spánku
Když city milenců
budí se k životu
a slavící s růží
štěbetají o lásce za letu
Tu básníkům patří čas
kdy slova vzletná
krášlí papír bělostný
tu zdá se noc vzdálená

Chvíle rozverné

2. června 2011 v 13:29 | maglaiz |  Záchvěv optimismu
Znáte ty chvíle, kdy je vám fajn, chce se vám najednou tančit a skákat, pořád se smějete a nevíte čemu a přitom jste si ničeho nešlehli? Pokud je znáte, tak vám blahopřeji, protože jste dokázali být šťastní a spokojení bez použití drog, antidepresiv a dalších podobných fujtajblíků. I já takové chvíle, říkám jim Rozverné, zažívám. Přijdou si jen tak, chvíli pobudou a pak si to zase štrádují někam jinam a mne nechají osamotě. Tomu se říká přátelství, což? A v těchto momentech obvykle ožívá mé básnické střevo naladěné na vlnu cyprealismu. Že nevíte, co to je? Tak to je vážný nedostatek! No vyřešíme to jednoduše, dám vám sem pár věcí, které by se daly zařadit do cyprealismu a pak vás v nějakém dalším článku seznámí s tímto pojmem blíže.