Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Červenec 2011

Cyprealismus

29. července 2011 v 14:35 | Maglaiz |  Cyprealismus
Nejčastěji skloňovaným slovem na tomto blogu se v poslední době stal cyprealismus. Většina z vás nemá absolutní tušení, o co vůbec běží, a tak jsem se rozhodla, že vám tento umělecký proud přiblížím.

Pytel chrastí

26. července 2011 v 18:15 | Maglaiz |  Cyprealismus
Ubohá stařenka sbírá chrastí v malém lesíčku obklopeným betonovou džunglí. Strká svými roztřesenými prsty větvičku za větvičkou do jutového pytle, který byl z velké části záplatovaný. Z vetchých rukou jí vypadla větévka, a tak se pro ni pomalu shýbla. Rup. V zádech to zapraskalo a babička zůstane v předklonu. Najednou k ní přijde kyborg Paroubek. Babička pohlédne do jeho chladného, rudého, mechanického oka, ve kterém se zableskne odraz jejího strachu jako tvář zavražděného v Alchymistově masce. Kyborg se krutě pousměje, pak svou mechanickou ruku přetvoří na motorovou pilu a se slovy: " Já ti dám mě okrádat!" ji rozřeže na malé kousíčky. Krev cáká kolem a nad krajem se vznáší babiččin řev a Paroubkův smích. Když je dílo dokonáno, tak kyborg se rozhlédne, vezme pytel s chrastím a s veselým hvízdáním odkráčí do rušných ulic černého města.

Cyprealistická tragédie

18. července 2011 v 11:28 | Maglaiz |  Cyprealismus
Již jsem vám naznačila, že některé básničky, které tvořím jsou v cyprealismu. Stále jsem vám však neřekla, co ten cyprealismus je, a tak si myslím, že by to byl dobrý úvod k další cyprealistické básni. Doufám, že mi prominete, když obšlehnu popis cyprealismu ze stránky na FB, kterou můžete naleznouti zde. Ovšem je nutné mít účet na FB, aby se vám stránka zobrazila.

Odpoledne s haiku

18. července 2011 v 9:05 | Maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Předchozími články jsme se trochu naladili do příjemné pohody a je mi líto, že to okamžitě srazím něčím takovým jakou jsou mé haiku. V těchto dnech mne nenapadají jen smysluplné nesmysly plné harmonie, ale i jsou chvíle, kdy mne realita navrátí do světa krutosti, který je hoden toho, aby byl kritizován. Proto odpusťte bláhovému básníkovi, který si myslel, že jedno haiku napraví svět a to druhé haiku zase přinutí lidi se zamyslet nad svou záští.

Na terase

17. července 2011 v 21:54 | Maglaiz |  Smysluplnost v nesmyslnosti
kvetoucí terasa
Sedím na terase. Jasné nebe s pár obláčky nade mnou a kvetoucí ráj kolem. Je horko, ale naštěstí jeho rozmary krotí vítr a i když mi neustále převrací stránky, čímž mi znemožňuje psát tyto řádky, nezlobím se. Zelená tráva, květy, slunce, mraky i ten cvrlikající vrabčák mi to totiž ani nedovolí.
V takových chvílích mě přepadá lenivá nálada. Chci se jen koukat a poslouchat a nic jiného nedělat. Vítr se mi snaží vnutit svoji houkavou píseň. Huu hou, huu hou. Rytmus i melodie je pořád stejný, přesto mě tato píseň asi nikdy neomrzí.
Nad hlavou mi proletěl motýl. Jen malý okamžik bělostného třepetání a je zase pryč. Kam asi spěchá? Za vůní nádherné růže či za svou družkou? Mohl také spěchat jen tak, jak to děláme my lidé.
Právě mi sem přilétl pruhovaný zvědavec. Svými křidélky se vosička ( nikoliv vosa!) vznášela chvíli nad papíry, když poznala, že ty klikyháky nerozluští, odchvátala pryč. Tak mne napadlo, jestli se zvířata naučila spěchu od lidí nebo lidé od zvířat. Nečekám odpověď, protože ani jedna z nich by mě nepotěšila.

Hudba, vonná tyčinka a karty

15. července 2011 v 20:30 | Maglaiz |  Smysluplnost v nesmyslnosti
Stůl s jednou židlí a na něm notebook. Vedle se skví rozložené Tarotové karty a lyžička coby stojan pro doutnající vonnou tyčinku. Ani nevím, co je to za druh vůně. Před upálením byla fialová. Snad to bylo santalové dřevo. Kouřové našedlé obláčky stoupající ke stropu mne čím dál víc vtahují do svého tance. Nepravidelný avšak ladný pohyb houpavého charakteru mne pohltil a omamná vůně otevřela mysl. K dokonalosti už jen chybí pustit si hudbu, což jsem také učinila. Hudba z jiného světa, ano, tak jsem ji nazvala. Skutečně zní, jak by přicházela odjinud, i když ji vytvořili lidé z tohoto světa. Nutí vás v myšlenkách podlehnout lákavým dálkám a nechat se unášet vzduchem či vodou. Pluji na vlnách fantazie, tak jak se sluší. Před chvílí jsem dověštila jednomu člověku, který se tak trochu trápí. Je mi líto takových lidí, i když i u nás doma není situace nijak přívětivá. Přesto se snažím si užívat těch chvilek, které mám.

O škatulkách, krabicích, šuplících a jiných vymoženostech neuronového světa

12. července 2011 v 6:00 | Maglaiz |  Úvahy o životě housenky
Krabice, škatulky, šuplata a police jsou skvělé vynálezy, pokud potřebujete schovat či naopak vystavit různé krámy, avšak ty, které máme v hlavě, už se mi tak skvělými nejeví. Ano, opět si rýpnu do svého oblíbeného tématu ke kritizování.

Vůně léta

8. července 2011 v 8:47 | Maglaiz |  Záchvěv optimismu
Tato báseň byla určena do Aurory do duelu Klubu snílků, ale jelikož jsem ji poslala až ve středu, tak se můj výtvor nedostal do duelu. Ani mi to nijak nevadí, protože vím, že proti ostatním snílkům bych neměla v duelu žádnou šanci.