Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Dopis první

30. května 2012 v 22:24 | Maglaiz |  Adresováno
Drahý pane Werichu,
již dávno jsem Vám chtěla napsat pár řádků, které by sice postrádaly smysl, ale vyřešilo by to pár otazníků. Možná.


Říkává se, že ten, kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi. Nejspíše jsem výjimka, která potvrzuje pravidlo, jelikož mám ráda zvířata, ale lidi ne. Ano, člověka, jak o něm povídáte Vy, mohu a mám ráda, ovšem uskupení jedinců, kteří ztrácí v davu své přednosti a jsou horší než zvěř, nemohu a nechci míti ráda. Jsem idealistou ohledně člověka, avšak ohledně lidu pesimistickým realistou. Nelze míti rád něco, co samo sebe ničí a požírá. Co si samo pod sebou řeže větev. Jak pravil Sokrates, člověk by sám sobě neublížil vědomě, což mne nutí k myšlence, že dav nenávidí vlastně člověka, ač sám je složen z lidí (člověků). Je možno mít rád něco, co nenávidí? Co myslíte?
V této otázce se ve mně hádají dvě já. Optimistické a pesimistické. Jedno tvrdí to, co Vy, že člověk není zlý a má v sobě vždy něco dobrého. A přece tolik dualistických člověků pohromadě nemůže nikdy ublížit, ne? A druhé začne přednášku o tom, že člověk ztrácí v davu svou osobitost a rozum a řídí se TÍM ONÍM COSI NEVIDITELNÝM, ale mocným. Optimista se zase ozývá. A pesimista jej opět umlčí. A tak se klidná výměna názorů znenadání překlene v ostrou hádku. Stává se Vám to taky?
Někdy mě ty vnitřní dialogy unavují a nudí. Zvláště když se odehrávají mezi několika já a má skutečná osoba stojí mimo celé dění a sleduje onu hádku. Je to zvláštní, hlavně proto, že jsem ještě nepotkala člověka, kterému se to taky stává. Občas se mi zdá, že vnímám celý svůj život, celé dění na světě jen jako film nebo stolní hru, od které můžete kdykoliv odejít (možná i nenávratně). Jsem blázen?
Otazníky plodí otazníky a odpovědí je málo. Přesto děkuji za Vaši pozornost.
Vaše Maglaiz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raduš Raduš | 30. května 2012 v 22:42 | Reagovat

Taky nemám ráda lidi. A to studuji takový obor, kde bych je ráda mít měla. Jenže já ti to už říkala, mám ráda děti, ale ne lidi. Kamarádka mi na to poradila dobrou věc: "Tak se nech vystřelit na Mars, tam budeš sama."

PS: Ale mě máš ráda, že jo? Protože já tebe jo.

2 maglaiz maglaiz | Web | 30. května 2012 v 22:44 | Reagovat

[1]: Jsi lidi nebo člověk?

3 Raduš Raduš | 30. května 2012 v 22:45 | Reagovat

[2]: Jsem víc člověků v jednom

4 maglaiz maglaiz | Web | 31. května 2012 v 16:09 | Reagovat

[3]: Pak vítej.

5 Zdenina Zdenina | Web | 13. června 2012 v 8:58 | Reagovat

Víš, že podobné pocity má taky? Zvířata mám mnohem raději než lidi a vlastně se s nimi i mnohem raději stýkám než s lidmi. Bohužel, kontaktu s nimi se občas nevyhnu, i když bych byla mnohem raději.
Já zase pro změnu velmi často mluvím sama se sebou a nejhorší na tom je, když si začnu i odpovídat, to pak na mě kouká, jak na magora i můj kocour.
"Adresováno" se i moc líbí, vlastně podobný nápad mám už delší dobu v hlavě, jen pořád nevím, komu bych měla vlastně psát. Na knižních blocích píší literárním postavám a hrdinům z knížek, ale komu mám psát já?

6 maglaiz maglaiz | Web | 13. června 2012 v 10:27 | Reagovat

[5]: Piš komukoliv :-) Svým vzorům, imaginárnímu člověku, svému kocourovi, jinému blogerovi nebo zkus napsat dopis sobě.

7 Zdenina Zdenina | Web | 13. června 2012 v 11:00 | Reagovat

[6]: Dopis sobě? To nezní špatně. No uvidíme, ještě tak mít čas si poskládat myšlenky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama