Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Červen 2012

V kruhu blouznění

25. června 2012 v 19:31 | Maglaiz |  Smysluplnost v nesmyslnosti
Splašil se mi žaludek. Třešně s vodou se rozhodly zajezdit si v mých střevech rodeo. Přesto ona večeře stála za to. Pokrm prostý, chutný a trhaný rovnou do úst. Člověk sběrač. Stačí se už jen odbelhat s kyjem v ruce za doprovodu slabikování posvátného slova MA-MUT do temnoty jeskyně. Poškrábat se za uchem a zahnat myšlenku na zablešeného homo sapiens neaderthalensis.
A stejně se ta mrška nedá. Vyhodíte ji dveřmi a ona se drápe oknem zase zpátky do kanceláře oddělení Maglaizino snění s tím, že se zapomněla podepsat pod formulář a že má na výplatní pásce jinou sumu, než stojí ve smlouvě. Nechápe, že majitelka úřadu a vůbec celé budovy ji trestá stržením ze mzdy za vyrušování od práce. Vždyť to je právě její náplní. Měla by podat žalobu. Ale tu by soudce Maglaiz zajisté smetl pod stůl. Ubohá myšlenka! Pranýřují ji za to, že svědomitě plní své povinnosti. Ach, ta dnešní mládež!

* * *

Nesmysl za nesmyslem se váže, jak potrhaná nit na cívce od Kloboučníka. Chvíli žlutá, chvíli černá, červená, fialová, zelená a modrá. Druhový rej v kruhu zasvěcených.
Vzletná slova padají těžce na podlahu a člověk si říká, zda má cenu je sbírat, když smyslu postrádají a spíše než hloubku povrchní nesou v sobě estetično. Dobře vypadají, ale užitek z nich není hmatatelný. Přesto se najdou i tací blouznivci, kteří si jich váží více, než slov prázdných, až příliš smysluplných a vyvažovaných zlatem.

O válkách filosofických

17. června 2012 v 19:58 | Maglaiz |  Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé
"Pekelný žár a démonický chechot. Zpocení se hrůzou budíte z děsivé noční můry, kdy na vás ze všech stran útočily hlavy vašich vyučujících a ptaly se na otázky, které nemají s jejich předmětem nic společného. Červené oči od nedostatku spánku a vyhublá postava se malátně pohybuje od psacího stolu ke knihovně a zase zpátky. Popraskané rty si neustále něco mumlají a ze slzných kanálků se valí jedna slza za druhou, protože do zkoušky zbývají dva dny a vy jste teprve v půlce učiva."

Za všechno může bobr

16. června 2012 v 12:56 | Maglaiz |  Pavučiny snů
Dlouho, hodně dlouho jsem se nezmínila o žádném svém snu, i když byly dokonale cyprealistické. Jenomže ze snů většinou zůstal jen pocit či jeden, dva výjevy a to se pak těžko píše. Ano, píše se to těžko i člověku, který se v útržcích poslední měsíc vyžívá. Dnes jsem si však řekla dost. Je červen a já mám na kontě jen dva články, což je strašně málo a už mne i omrzelo učení. Vím, že jsem v druháku a to mi stačí k tomu, abych dala ostatní zkoušky. Zdá se to nesmyslné? Vysvětlím v nějakém příštím článku, který už pomalu sumíruji v hlavě.