Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Září 2013

Sencha Royal - když zelená je zelená

18. září 2013 v 19:39 | Maglaiz |  Čaj o páté bez páté
Zbrusu nový počin, který zas až tak nový a převratný není. Kapitánka Nemo již před rokem vyrukovala s Čajovým záznamníkem, na nějž jsem narazila nedávno. Čajem a čajovou kulturou se již nějaký ten pátek zabývám, dokonce jsem rozpoutala po vzoru Sikara Čajování přes šnečí poštu aneb dostaň čaj, vypij, pošli někomu dalšímu svůj čaj a udělej radost, a tak jsem si řekla, proč bych se neinspirovala a neprovedla Vás světem čajů z obchodů klasických i specializovaných a pár čajovnami, které se mi poštěstí navštívit. Zda přibude i pár slov o čajové kultuře je otázka, která mi stále ještě krouží nad hlavou.

Jelikož se mi již delší dobu nepovedlo někoho vytáhnout do jakékoliv čajovny, bude Vám muset pro dnešek stačit Čaj o páté bez páté jen o familiárně zvaném prachu z čaje v pytlíku, čili o porcovaném sáčkovém čaji.

Dilema přítelovo

16. září 2013 v 21:18 | Maglaiz |  Na volném listu
Obláček páry se zvolna vznášel k mokrému stropu vězení. Vlhko a pach plísně mísený s krví kontaminoval vzduch. Kašel z vedlejší kobky vytrhl mladého muže ze zamyšlení. Byl neobvyklým jevem. Bolestné sténání a řev muž už ani nevnímal, ale ten kašel ho znepokojil. Zařinčely řetězy a mladík se železnou koulí v ruce přitiskl špinavou tvář ke zdi. Zatajil dech a naslouchal. Kuckání nabralo intenzity a rychle se měnilo v dávivý kašel.
Je mu zle. Nemělo to až tak daleko dojít. Měl ho zastavit. Ten blázen věděl, že to nemá cenu, že to nemůže vyjít, přesto se o to pokusil. Pošetilec! Je starší, měl být ten, který má rozum.
Mladý muž se odtrhl od stěny. Nemohl už dál poslouchat, jak se jeho přítel trápí. Obrátil zrak k zamřížovanému oknu. Tma již byla na ústupu a šero přinášelo příslib úsvitu. Příslib nového dne. Kolikátého už? Sám neví. Dny míjejí. Tady se den stává nocí a noc dnem tak pomalu, že přestal mít pojem o čase. Čas? Kolik ještě zbývá do vypršení lhůty? Strachoval se chvíle, kdy přijde a on MU bude muset říct svůj verdikt. Mráz mu proběhl po zádech, když jen na to pomyslel.

Noc pod hvězdami

13. září 2013 v 22:29 | Maglaiz |  Volný styl krátkého rozměru
Cvakání zámku se linulo chrámovou lodí. Z vnějšího světa sem dolehlo cinknutí kovu o kamennou dlažbu. "Sakra!" Těžké dubové dveře se otevřely a dovnitř vkráčela postava zahalená do tmavého potrhaného pláště. V ruce svírala svazek šperháků. Silueta minula bez povšimnutí kropenku, došla až k oltáři, poklekla a sňala kápi. Plamenná záře se svezla po ramenech až k ňadrům, hnědozelené duhovky upřely pohled na Spasitele a rty se ještě více semkly.

Středověk ženy

6. září 2013 v 22:23 | Maglaiz |  Oko Kleió
Kleió, múza dějepisců, ta, která vede ruku historikům při psaní dějin a jejich zpětnému bádání. Ta, jež odhaluje pravdu a se stejnou grácií ji přikrývá závojem prachu nevědomosti a obmotává pavučinami lží. Pohleďme na to, co vidí.

Žena, zvláštní stvoření a stejně nepochopitelné jako její protějšek muž. Snad z poznámek učitelů historie, snad z útržků v knihách či filmech a dokumentech si může dnešní žák poskládat jednoduchou rovnici: žena + středověk = nádoba hříchů bez duše, práv a se spoustou povinností. Ovšem to je vše. A tak vznikají představy o domácích puťkách nebo naopak o neohrožených amazonkách utiskovaných buranským tyranem, který je má za služku a žijící gumovou pannu. Popis následných příkoří se omezuje na vulgarismy, ponižování a další scény tak dobře známé z červené knihovny. Pojďme se podívat na celou věc blíže a hned v několika článcích.


Podzim

6. září 2013 v 7:22 | Maglaiz |  Volný styl krátkého rozměru
Vítr kroužil okolo vrcholků hor. Pročesával koruny stromů a lechtal jehličnany. Najednou však dostal chuť na rychlost. Rychle prokličkoval mezi horami a cestou čeřil hladinu vodní přehrady. Protáhl se úzkou soutěskou a usídlil se v malebném údolí prokvetlém barvami. Následoval tok řeky a zase se vracel proti proudu. Cestou upouštěl z rance několik vánků, aby potěšily zežloutlou trávu.

Druhá ranní nevolnost

1. září 2013 v 20:55 | Maglaiz |  Literární obšťastník
S Literárním obšťastníkem to vypadá bledě. Maglaizíček si nezapisuje kolik, kdy, kde a co. Proto se omlouvám, budu muset hledat v paměti, kdy bylo do daného souboru kopnuto. Časy si už vůbec nepamatuji, a tak budou naprosto pro toto vydání vynechány. Stydím se, za svou nepoctivost a neschopnost si vše zaznamenávat, ale ono je mnohdy lepší se spíše věnovat aktivně dané činnosti, než si vést záznamy o ní. A když se tak na to dívám, myslím, že nejlepší bude, když započnu až od data, které mám skutečně přesně zaznamenáno.