Putovat vstříc dobrodružství, nekonečnem, ku hvězdám...

Aktualismus citátový aneb trn v oku:
"Nejvíce štěstí není na lidských drahách, ale mimo ně... neviděno nebo zhrzeno..."
Jiří Karásek ze Lvovic - Smrt sábské královny (Zlatý triptych)

Chceš-li Maglaiz čísti, musíš jinam.


Leden 2014

Malá válka sousedů

15. ledna 2014 v 21:15 | Maglaiz |  Bláznův život
Člověk mívá tendence věřit, že tam, kde bydlí, jsou lidé o něco čestnější, milejší a nápomocnější než kde jinde. Já jsem o našich sousedech nikdy neměla valné mínění, ale jejich kšeftíky, podvůdky a simulantství jsem nijak neřešila. Byl to jejich život a naše rodina měla jiný.

Lví srdce

14. ledna 2014 v 20:57 | Maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. "Kvetoucí" doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. "Hojná" doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.

Letošní zkouškové si zakouším dvojtou dávku českých dějin. Jedna porce od roku 1740 do roku 1918 a druhá porce 1918-1945. Zkrátka snad ta nejvlastenečtější (ovšem i zde se objeví černé ovce) období české historie. Kdo by na ně nebyl hrd a neměl je rád, že?

(Ten, kdo nemá chuť číst výžblebty, nechť přejde až k veršovánkám)

Nu, konkrétně by je neměl rád ten, jenž se jim musí věnovati detailněji a musí si pamatovat každého muže (či ženu) přispívající k utvoření dědečka našeho nynějšího státu. To byste se asi divili, jak si Češi sami sobě házeli klacky pod nohy. Inu, zrovna jako teď.

Je mi trochu líto, že v naší zemi pšenka vlastenectví nepokvete. Dobrá, i já bych si měla hlavu posypat popelem. To přiznávám. Přesto by mne zajímalo, co Vás vede k nevlastenectví a obracíte se k cizím kulturám a zemím? Do tohoto zahrnuji i preferování cizího jazyka před českým (míním tím ty, jež výhradně píší nadpisy anglicky atd.), protože "není to tak dávno", kdy se muselo bojovat o český jazyk. Docela mne udivuje, že nejsme hrdí na to, že náš jazyk je celosvětově uznáván jako jeden z nejtěžších, zvláště i pro svou slovní zásobu. Ach, ano ta česká lenost. Přece mít tolik pravidel a slov a pádů je moc náročné pro běžného uživatele. Ale jděte! Přestanu kafrat, tento článek má být o něčem úplně jiném.

Pohádkové sny - ovocné boule za ušima

8. ledna 2014 v 15:20 | Maglaiz |  Čaj o páté bez páté
To příjemné teplo. Nádherně vymalovaný hrníček sálající horkem. Tomu se říká dobře trávený zimní čas. Myslím si, že jsme si již dlouho omílali dokola, kdo způsobil vznik této rubriky a jaký mám postoj k takovýmto akcím a čajové kultuře, proto si již letos odpustím onen kolotoč a začneme poněkud jinak. Co Vy na to? Souhlasíte. Nu, vlastně Vy ani Váš názor nemůžete dáti nyní najevo, když ještě ani nevíte o existenci tohoto článku. Tomu se říká paradox s výhodou, výhodou pro mou osobu.

"Pijeme čaj, abychom zapomněli na rámus tohoto světa."
Tchien I-cheng

Moudrý to muž! A zvláště toto prohlášení platí pro čaj, který Vám dnes předvědu.

Když o tomto výroku přemýšlím, musím si vždy říci, že to není jediný důvod, proč pije lidstvo čaj. Já osobně mám hned několik důvodů, proč piji tento úžasný nápoj, ovšem o těchto důvodech až jindy. A co Vy? Z jakých důvodů pijete čaj Vy?

Každodenní zvláštnosti

7. ledna 2014 v 17:11 | Maglaiz |  Básnění na okraj zápisu
Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. "Kvetoucí" doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. "Hojná" doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.

Máme úterý večer, copak nás asi čeká? Úterní chvilka poezie bývá zanedbávána, to přiznávám bez mučení, ovšem není to z důvodu nedostatku materiálu, anóbrž z nedostatku času tento materiál utřídit, trochu ošmirglovat a až pak ve stravitelnější formě, i tak silně autentické a čpící amatérštinou, Vám naservírovat v dřevěné misce s ještě dřevěnější lžící a doufat, že si ke všemu ještě nezadřete třísku do jazyka.

Asi bych se měla trochu rozpovídat o genezi dnešních dvou malých veršovánek, spíše črt.
Říká Vám něco poezie každodennosti? Například Vladimír Holan se jí zabýval, Jan Skácel měl také pár básní otírajících se o tento žánr a vlastně i Egon Bondy a jeho totální realismus by se dal do jisté malé míry považovati za poezii každodennosti, tedy značně stylizovanou.
Poezie každodenního okamžiku je kouzelná ve své jedinečnosti a já jsem si řekla, že není na škodu zachytit i každodenní drobnůstky, podivné malé odchylky všedního dne, kolem nichž kráčí denně mnoho lidí a snad si ani nevšimnou, že se dějí.